České kvarteto

Dvořák a Bennewitz se přeli, má-li se Suk stát houslovým virtuozem, nebo skladatelem. Nakonec došlo ke kompromisu – měl se stát komorním houslistou a skladatelem. Byl vybrán do nově se utvářejícího smyčcového kvarteta, vznikajícího pod vedením Wihana a Bennewitze. Nakonec se ustálilo obsazení: Karel Hoffmann – první housle, Josef Suk – druhé housle, Oskar Nedbal – viola, Otto Berger – violoncello. Již od prvního koncertu 12. listopadu 1891 sklízela tato sestava skvělé úspěchy. Po koncertu v Rudolfinu v říjnu 1892 J. B. Foerster v článku v Národních listech s obdivem píše, že z kvartet, vystoupivších v koncertních večerech konzervatoře, nebylo žádné jiné spojení tak úzké, tak umělecky zdárné, nikde jinde se nesetkaly čtyři znamenité talenty hudební, čtyři pro umění tak nadšená srdce… O měsíc později již soubor účinkoval pod názvem České kvarteto. Za další dva měsíce zažil mimořádný úspěch hned na svém prvním zahraničním vystoupení 19. ledna 1893 ve Vídni, na kterém byla přítomna řada významných osobností včetně Brahmse, Brucknera a Hanslicka. Tím si otevřel cestu do celé Evropy.

Suk působil v Českém kvartetu jako druhý houslista až do roku 1933, kdy musel koncertní činnost ze zdravotních důvodů ukončit. Nahradil jej u pultu druhých houslí Stanislav Novák, České kvarteto však v této sestavě již působilo jen tři čtvrtě roku, naposledy vystoupilo 4. prosince 1933. V souboru se postupně vystřídalo několik hráčů, vlastně jediný, kdo v něm působil po úplně celou dobu jeho existece, byl primárius, houslový virtuoz Karel Hoffmann. Otto Berger zemřel brzy na tuberkulózu, Oskar Nedbal odjel v roce 1905 za skladatelskou a dirigentskou dráhou do Vídně a byl nahrazen Jiřím Heroldem. Po stárnoucím prof. Hanuši Wihanovi, který na mnoho let nahradil Otto Bergera, převzal violoncellový part v roce 1913 Ladislav Zelenka, rovněž významný český virtuoz. V sestavě Hoffmann – Suk – Herold – Zelenka hrál soubor dvacet let, naposledy 22. března 1933, kdy se hrál mj. Sukův Smyčcový kvartet č. 2 a za spoluúčasti klavíristy Jana Heřmana Brahmsův klavírní kvintet.

České kvarteto podle houslisty Carla Fleshe znamenalo obrat v dějinách kvartetní hry. (…) Tady jsme poprvé slyšeli souhru čtyř zcela rovnoprávných instrumentalistů, čtyř stejně hluboce cítících, technicky na stejné výši stojících individualit. V prvním díle Dějin české hudební kultury 1890 – 1945 se dočteme: České kvarteto bylo prvním naším profesionálním komorním souborem, tedy stabilním celkem, nikoliv už jen seskupením čtyř vynikajících sólistů k příležitostným produkcím. Zatímco orchestr České filharmonie teprve hledal tvář v namáhavých zápasech o holou existenci, České kvarteto třeba hodnotit jako první český instrumentální ansámbl, který s naprostou soustředěností a cílevědomostí řešil problémy moderní interpretace, to jest ono postupné a vždy nové dobírání se smyslu jednotlivých děl, různých epoch a stylů na základě jednotícího uměleckého nazírání. (…) Mistrovství a světová sláva sdružení podnítily řadu českých skladatelů k vytvoření kvartetních kompozic, přímo se inspirujících hrou jednotlivců a stylovými zvláštnostmi celku. České kvarteto podnítilo také vznik dalších komorních těles. Repertoár byl nejvíce zaměřen na díla Smetany, Dvořáka a světových klasiků 18. a 19. století, vyskytly se v něm také moderně založené skladby (např. Schönbergova Zjasněná noc, Debussy, Ravel, Janáček, Milhaud a koneckonců Sukův kvartet č. 2 op. 31); oživovala se i některá neprováděná díla a opomíjení autoři.

Souhrnně absolvovalo České kvarteto za svou existenci na čtyři tisíce koncertů v mnoha evropských zemích. V roce 1899 bylo dojednáno i americké turné, které se nakonec nekonalo. Josef Suk měl při svém velice cestovatelském a hektickém způsobu života vlastně na komponování dost málo času, každoročně víc jak půl roku trávil na zahraničních turné. Skladby jednak skicoval na cestách, především však komponoval o prázdninách, které obvykle trávil v Křečovicích. Avšak praktické poznávání skladeb různých období a stylů, seznamování se s evropskými skladatelskými novinkami a soudobými stylovými proudy, prohloubená schopnost instrumentálního myšlení, tím vším byla činnost v kvartetu neocenitelná pro jeho vlastní tvorbu.